Reflexe jazyka, řeči a komunikace v českém znakovém jazyce

Abstrakt

Polskie tłumaczenie skróconej wersji artykułu w tekście.

Reflexe jazyka, řeči a komunikace v českém znakovém jazyce. Jak dokládá kognitivně kulturní lingvistika, „být člověk”, „rozumět” (sobě, jiným, světu) a „rozumět si” je nedílně spjaté s lidskou schopností jazyka /řeči, že; skrze jazyk/řeč člověk vrůstá do kultury/do světa – a tento svět i sebe sama interpretuje, resp. přiděluje mu smysl. To platí i pro člověka, který neslyší. Vybrané reflexe jazyka, řeči a komunikace jsou zvažovány se zřetelem k specifikám jazykové a komunikační situace českých neslyšících, zvl. se zřetelem k ikoničnosti jejich přirozeného jazyka – českého znakového jazyka; úvahy se přitom soustředí především na jeho lexikální, resp. lexikálně sémantickou stránku, a to zvl. na tzv. vizuální symbolismus (průmět ikoničnosti do fonologie). V opoře o to bude v náznacích nastíněn „jazykový obraz (českého) znakového jazyka” a snad i „obraz komunikace” tímto jazykem vedené.